Obnova reprodukce lososa atlantského

Obnova reprodukce lososa atlantského

 

Úvod

 

Losos atlantský obecný (salmo salar) byl až donedávna v České republice považován za vyhynulý druh. Díky intenzivním lidským zásahům do jeho životního prostředí mu bylo znemožněno realizovat jeho přirozený životní cyklus a z českých řek vymizel. Největší vliv na to měla výstavba příčných staveb v tocích, které nebyl schopen při svých tazích na trdliště překonat, a také silné znečištění řek. Posledním zásahem na území ČR byla výstavba zdymadla ve Střekově v Ústní nad Labem v roce 1936. Tato stavba zcela znemožnila tah lososů do českých řek.

V roce 1997 navázal Český rybářský svaz spolupráci s Německým rybářským svazem na projektu návratu lososa do povodí Labe. Tím byl zahájen projekt Losos 2000 v ČR.

Cílem projektu je vytvořit v českých řekách stabilní a na umělém vysazování nezávislou populaci. To představuje mnoho dílčích kroků, velké finanční náklady a velké úsilí a nadšení lidí, kteří na projektu pracují.

 

Losos obecný

 

Losos obecný (Salmo salar) má torpédovité tělo, na bocích zploštělé, se štíhlou ocasní částí a relativně malou špičatou hlavou a širokými ústy, normálně dorůstá délky 50 až 150 cm.

            V průběhu života mění losos své zbarvení. Mladí jedinci ve sladkých vodách (do délky cca   15 cm) mají na bocích tmavé a červené skvrny. Při splývání po proudu pokožka zestříbří, v moři skvrny vymizí úplně a mladý losos je stříbřitě modravý. V době výtěru získávají  dospělé samice tzv. svatební šat, který se vyznačuje temným zbarvením. Tělo samců získává oranžové nebo červenavé nádechy s množství červených teček, břicho zrůžoví. Samcům se v době tření zvětšují přední zuby, dolní čelist se prodlužuje a hákovitě zahýbá. Hák sám je vytvořen z vaziva a při zavřených ústech se vtlačuje do prohlubně mezi pohyblivé předčelistní kosti, takže nezraňuje přední část patra úst. Jedná se útvar vznikající periodicky v závislosti na hormonální činnosti.

Různé populace lososa jsou velmi proměnlivé, pokud jde o velikost v době dospívání. Navíc se vyskytují u všech populací zakrnělí samci, morfologicky se odlišující od dospělých samců i samic, kteří nepodnikající tahy do moře,. V dřívějších dobách byli považováni za jiný druh. Zakrslí samci vyrovnávají zřejmě na trdlištích nedostatek velkých tažných samců, kteří vykazují větší úmrtnost po tření.

V dospělosti žije v severní části Atlantského oceánu. Po 1 – 3 letém, vzácněji delším pobytu v moři táhnou lososi vysoko proti proudu velkých řek euroasijského a severoamerického kontinentu. Je známo, že dospělí lososi se vracejí do míst, kde se narodili. Návrat dospělých lososů vždy do „rodné řeky“ je vysvětlován zapamatováním si její „vůně“ (chuti) v mládí během říčního života. Problematika tohoto úkazu je však značně složitá. V minulosti byl losos obecný častým hostem i v našich řekách. Výstavbou příčných překážek na dolním toku Labe v Německu, ale i u nás (Střekov a další neprůchodné stupně) ustal od roku 1935 tah lososů na území Čech natrvalo. I když ojedinělé exempláře se ještě v našich vodách objevily později, např. v Lovosicích v roce 1947 a údajně i na Otavě v roce 1953. Vliv na vymizení lososa z českých řek mělo i rostoucí znečištění Labe.

            Tah lososů proti proudu probíhá nejednotně v několika etapách během roku, což lze dát do souvislosti se vzdáleností trdliště od ústí řek. Existoval jeden výrazný tah menších jedinců od března do června a další tah větších exemplářů od srpna až do března následujícího roku.

            Typickým trdlištěm lososů jsou prudce tekoucí bystřiny. Tření lososů u nás probíhalo od konce října do konce roku. Samice při přípravě trdliště vytváří zřetelně očištěný prostor u dna. Jikry o velikosti 5 až 7 mm klade do rýhovitých jam, kterých postupně vytváří několik a po vytření je pohyby těla zahlazuje štěrkem. Jedna samice se tře s několika samci. Samice je schopna vyprodukovat 10 – 40 tis. ks jiker. Tření lososů trvá okolo 14 dnů. Výtěr jedné ryby se může opakovat dvakrát až pětkrát za život. Po každém vytření však část populace, především samců, hyne.

Plůdek se živí různými drobnými živočichy, např. larvami jepic, pošvatek, chrostíků, případně muchniček, aj. Mladým jedincům, kteří zůstávají ve sladkých vodách po dobu 1 – 2 (3) let se říká „strdlice“. Ve volném moři se pak mladý jedinec živí rybami a korýši a velmi rychle roste.

 

Historie výskytu lososa atlantského v Labi a jeho přítocích

 

Losos obecný měl v minulosti na velkých evropských řekách velký hospodářský význam. Na Labi byl odchyt lososů ještě ke konci 19. století jedním z významných zdrojů výtěžků rybářství.

Lov labských lososů probíhal během jejich tahu sítěmi, a to dvakrát až třikrát ročně. První tah probíhal v únoru až březnu, druhý tah od května do června, třetí tah potom na podzim.

V Čechách se losos vyskytoval v celém povodí Labe, jako jediné české řeky ústící do Atlantického oceánu, v jeho přítocích Kamenici, Ploučnici, Bílině, byl dobře znám i v Ohři. Nelze zapomenout ani na Vltavu, Otavu, Losenici, Křemelnou a Vydru, na Malši, Stropnici, Černou, Nežárku, Orlici a další. Podle historických dat osidloval losos prakticky každý přítok Labe, kde nebyly překážky pro migraci a nebyl příliš znečištěný.

            Již koncem 19. století také probíhaly první pokusy o udržení populace lososa v českých řekách. Mezi léty 1883 až 1908 byl plůdek vysazován do řek v okolí Karlových Varů. Efektivnost umělého vysazování lososa koncem 19. století potvrdily zvýšené úlovky.

Výsledky této práce však měly jen dočasné trvání, neboť na českých řekách přibývalo příčných staveb, které stále více uzavíraly lososům cestu na přirozená trdliště. V roce 1915 bylo zcela upuštěno od budování rybích přechodů. Výsledkem bylo, že po roce 1950 lze lososa atlantského obecného považovat za vyhynulý druh. Poslední zaznamenaný úlovek lososa v Čechách byl zaznamenán v roce 1953. K zániku pravidelného tahu lososa do Labe přispělo enormní znečištění Labe a hlavně výstavba zdymadla na Střekově v roce 1936.

 

Vznik programu repatriace lososa - LOSOS 2000

 

V roce 1994 byl v Německu zpracován program obnovy labského lososa. Základním úkolem bylo najít populaci lososa, která by odpovídala potřebám Labe (na získání původní tažné formy labského lososa byla minimální naděje). Po řadě zkoušek bylo nakonec rozhodnuto ve prospěch lososa ze Švédka. Líheň v městě Laholm měla dlouholeté zkušenosti s výtěrem, líhnutím i odchovem plůdku. První jikry lososa zakoupili němečtí rybáři v roce 1995. V letech 1995-1999 bylo v Německu vysazeno celkem 1,4 mil. kusů plůdku lososa.

Z pohledu hodnocení celého toku Labe je úsek Labe na českém území chápán jako horní tok řeky, k úplné efektivnosti celého projektu proto chybělo jeho pokračování na českém území. V roce 1997 se tedy ČRS připojil k této iniciativě a zpracoval projekt repatriace lososa na českém území. Využity přitom byly zkušenosti z Německa.

 Pro vysazení lososa v Čechách byly vybrány řeky v minulosti lososem obývané, relativně průchodné ve smyslu tahu lososa a navazující na lokality vysazení v Německu. Podle těchto kritérií byly vybrány Hřenská Kamenice, Chřibská Kamenice, Ploučnice, Ještědský potok, Zdislavský potok, Ohře a Libocký potok. 

Pro realizaci projektu je velmi důležité také zprůchodnění vybraných řek.V ČR se tímto problémem zabývá Akční plán výstavby rybích přechodů, který byl zpracován na základě Státního programu ochrany přírody a krajiny. Je zpracován ve třech stupních, a v první fázi dává prioritu zpřístupnění Labe a jeho přítoků pro lososa. Tento plán počítá s úpravou úseku Labe od státní hranice se Německem až po soutok s Ohří v Litoměřicích (2 jezové stupně), úseku Ohře až po Nechranickou přehradu (13 jezových stupňů), Kamenice od ústí do Labe až do České Kamenice (10 příčných staveb). Zbývající část Labe by měla být řešena až ve 3. fázi zprůchodněním až k soutoku s Jizerou. Ohře byla vybrána i přesto, že v cestě stojí Střekovské zdymadlo v té době s prakticky nefunkčním rybím přechodem. V tomto směru byl učiněn značný pokrok, neboť v roce 2002 zde začal sloužit nový rybí přechod. Ostatní neřešené jezy by měly být při zvýšeném vodním stavu, byť omezeně, překonatelné. Na Německé části Labe již byly všechny příčné stavby zprůchodněny.

 

Cíle programu repatriace lososa

1.       Dosáhnout přirozeného tahu lososa v českých řekách,

2.       zachování genetické identity lososa v celém toku Labe a jeho přítocích, zachování stávajícího           systému odchovu a využívání stále stejného zdroje generačních ryb,

3.       zajistit přístupnost na stále existující historicky daná dobrá třecí místa pro lososa,

4.       budování specializovaných líhní pro lososa přímo na tocích, kde v budoucnu můžeme očekávat jejich přirozený výtěr,

5.       zachování průchodnosti Labe a přítoků pro lososa i v budoucnu,

6.       využít lososa jako ukazatele intaktního vodního ekosystému a indikátoru zlepšujících se podmínek na Labi,

7.       obnovit hospodářský význam lososa v českých řekách.

 

Pro dosažení stanovených cílů je nutné:

1.       dovážet pro účely obnovy výskytu lososa alespoň 450 000 ks jiker ročně a do vodních toků vysazovat tomu odpovídající množství plůdku odchovaného v uvedených líhních,

2.       uvedené množství vysazovat do českých řek tak dlouho, až lososi budou vystupovat do českých řek v množství dostatečném pro přirozené rozmnožování, nejméně však do roku 2008 – 2009 (pokud to bude možné, tak ještě déle). Při tom je nezbytné sledovat tah dospělých lososů do českých řek,

3.       zajistit migrační prostupnost řek.

 

Program repatriace lososa - LOSOS 2000

 

Koncem října až začátkem listopadu jsou dovezeny jikry lososa ze Švédska na líhně a po oplodnění jsou založeny na líhňařské aparáty. Pro snížení možných ztrát při odchovu na líhních jsou v současné době jikry líhnuty na několika líhních, a to na líhni Forellenzucht Langburkersdorf v Německu a na líhních místní organizace ČRS Postoloprty, Děčín a Jablonec nad Nisou. Veterinární vyšetření je zajišťováno u jiker, plůdku i dospělých ryb.

Po strávení větší části žloutkového váčku je plůdek lososa sloven a v polyetylenových vacích transportován na místo vysazení do vybraných odchovných potoků. Přesto, že podle sdělení německých rybářů přítomnost pstruha potočního v odchovném potoce není pro lososa nebezpečím, jsou odchovné potoky před vysazením plůdku lososa přeloveny elektrickým agregátem a jsou odstraněny všechny slovitelné přítomné ryby, aby se ztráty omezily na minimum. Plůdek je  v odchovných potocích vysazován rovnoměrně po délce toku v počtu přibližně 3 – 5  max. 10 ks na běžný metr toku. Obvyklá doba vysazení je počátek měsíce května.

Přelovení odchovných potoků, vysazení plůdku lososa a další péči o odchovné potoky zajišťují místní organizace ČRS v lokalitách vybraných pro odchov lososa. V průběhu jara a léta jsou prováděny kontrolní odlovy a  kontrolováno přežití, zdravotní stav a růst.

V říjnu roku 2002 byl uskutečněn první kontrolní odlov navracejících se jedinců. Od té doby jsou v tomto období prováděny kontrolní odlovy pravidelně.

 

Průběh vysazování plůdku lososa obecného v Čechách

  Sezóna          Množství jiker           Počet vysazených kusů

1997/1998                                                        45 000

1998/1999                                                        50 000

1999/2000          300 000                                150 000

2000/2001          300 000                               293 000

2001/2002          350 000                                253 000

2002/2003          350 000                                279 000

2003/2004          350 000                                278 500          

2004/2005          450 000                                344 000

2005/2006          500 000                                149 000

Celkem                                                       1 841 500

 


Souhrn úlovků dospělých lososů na území Čech za období 2001 - 2006



Budoucnost programu

Na základě zjištěných údajů z průzkumu početnosti strdlic lososa ve spodních úsecích potoků a řek, bude upravena další selekce vybraných lokalit vhodných pro vysazování plůdku. Cílem je zvýšení poměru přežití lososa v nejobtížnější fázi vývoje. Mimoto musí být stále vyhledávány další nové lokality, případně i toky, pro vysazení zvýšeného množství plůdku nebo větší disperzi při vysazování s účelem zvýšení nabídky teritorií.

Monitoring výskytu dospělých lososů migrujících na trdliště v domovském prostředí bude zaměřen na účel umělého výtěru a zároveň bude věnována velká pozornost ověřování přirozeného výtěru navrátivších se dospělých lososů.

Jedním z uvažovaných prvků zdokonalení projektu je instalace počítacího zařízení pro přesnější sledování migrace lososů, pravděpodobně v rybím přechodu.

Velmi zásadní plánovanou součástí projektu je záměr vybudování technicky co nejdokonalejších líhní a odchoven pro produkci lososa na všech hlavních tocích, kam je losos vysazován.

Projekt předpokládá pravidelné vysazování plůdku lososa do českých řek nejméně po dobu 10 let. Vhodné by však bylo dobu trvání projektu prodloužit. Za toto období se předpokládá postupné navrácení pravidelných tahů lososa k přirozenému výtěru do řek na českém území – povodí Kamenice, Ploučnice  a Ohře, a možnost dalšího získání jedinců pro umělý výtěr lososa na podporu obnovy populace lososa v českých řekách.

Ve střednědobém horizontu je v plánu postupně zvyšovat podíl přirozené reprodukce na úroveň, kdy výskyt lososa obecného nebude závislý jen na umělém vysazování. V dlouhodobém horizontu obnovit labskou cestu a výskyt lososa obecného až v povodí Orlice.

 

Závěr

 

Losos má na obou stranách Atlantiku nesmírnou hodnotu přírodního bohatství. Jde o rybu mystickou způsobem života, schopností překonávat obrovské vzdálenosti mezi mořem a řekami     (až 4 000 km), skoky překonávat i bariéry vyšší než 3 m. Je symbolem nespoutanosti, indikátorem znečištění vod v řekách a jejich antropogenního narušení vodními díly. Zachování tohoto druhu, jehož existence začala být koncem 20. století vážně ohrožena, je úkolem jak pro rybářské odborníky, tak i pro rybáře sportovní nejen v Čechách, ale i v kontextu mezinárodním. Projektem repatriace lososa obecného na území ČR je součástí této environmentální politiky, je životaschopný a vykazuje dílčí úspěchy. Pro ichtyofanu ČR má obnovený výskyt lososa obecného ve volné přírodě hodnotu finančně nevyjádřitelnou.

Vodní toky a jejich fauna nemají takovou podporu, jako by si vzhledem ke svému významu zasloužily. Převládají spíše tendence o maximální využití jejich potenciálu. ČRS se proto snaží o podporu projektů směřujících ke zlepšení tohoto stavu. Podpora takovéhoto druhu není příliš častá, ačkoliv má přinejmenším stejný význam jako podpora kterékoliv jiné složky životního prostředí.

Projekt LOSOS 2000 je v současnosti nejvýznamnější projekt svého druhu v ČR. Navazovat na něj budou jistě i další.