Ohlédnutí za MS v muškaření: Čtvrté místo v drsných podmínkách

Všichni kluci chytali v posledním kole fantasticky. Zaváhání Američanů se nedostavilo, tak je z toho brambora. Jsme zklamaní, protože naším cílem je vždy placka.

---

Pro představu, jak vypadal závodní den tady ve Francii:

4:15 - budíček
4:45 - nastartovaný auto a odjezd na snídani
5:00 - snídaně
5:30 - 6:00 - odjezd autobusů na sektory

• nejbližší 45 minut jízdy - tam následoval výšlap 1,5 hodiny a až 400 metrů převýšení
• nejvzdálenější 1,5 hodiny busem, pak přestup do osobních aut jednotlivých rozhodčích, kteří se o závodníka starali celý den/tzn. rotovali s ním, převáželi jej

9:00 - 16:00 - vlastní závod

• na řekách 2 hodiny kolo, pak rotace a zase 2 hodiny
• na jezerech 1 hodina kolo, pak rotace
• závody trvaly 4 hodiny

16:00 - 17:00 - svoz nebo trek na parkoviště busů
17:00 - 18:30 - cesta busem na sraziště
18:30 - 19:00 - cesta auty zpět na ubytování
19:00 - 20:00 - zpět na sraziště na večeři
20:00 - 20:30 - zpět na ubytování
20:30 - 21:00 - porada
21:00 - 23:00 - dovazování mušek, chystání na další den/závod

Když se měnil systém ze dvou závodů za den na jeden, trochu jsme si slibovali, že to bude ve větší pohodě a s dostatkem času na přípravu. Tady díky kombinaci s opravdu náročným trekkingem času prostě nezbývalo.

Bylo to určitě nejnáročnější MS, které jsme kdy zažili. A to potvrdil Tomáš Starýchfojtů. Na druhou stranu řekl, že nezažil spektakulárnější prostředí, kde se kdy konalo MS. A že on pamatuje několik desítek MS.

Samozřejmě nás nenechává klidnými propastný rozdíl mezi francouzským týmem a zbytkem světa. Bylo to znalostí místních sektorů nebo je to vychytanost nebo nějaká "tajná zbraň"? Asi to bude nejspíš kombinace všeho.

Příprava šampionátu podle hlavního organizátora zabrala přes dva roky. Asi bylo náročné získat všechna povolení. Vše bylo téměř perfektní. Opravdu skvělí a korektní rozhodčí, xkrát vyháněli turisty od vody, byli přesní, vstřícní. Logistika - až na jeden uvařený motor a jednu odšťouchlou Dacii při couvání byla taky skvělá.

Trochu nás mrzelo, že jsme nebydleli na jednom hotelu, protože závody nebereme jenom jako soupeření, ale taky jako setkávání se se starými kamarády a příležitost k navazování nových přátelství. Ale bylo nám vysvětleno, že v místě konání není hotel s takovou kapacitou.

Po celou dobu jsme se museli dopravovat na jídlo a srazy po vlastní ose. To bereme taky jako menší mínus. Ale je fakt, že je to lepší jak sedět v busu hodinu než objede všechny chalupy, do kterých jsme byli rozstrkaní. Tak to bylo v Itálii 2011.

No a jídlo na závěr - je prostě fakt, že Hotel Permon na loňském MS na Slovensku nasadil laťku opravdu vysoko. Jídlo tady na MS bylo servírováno stylem jak ve školní jídelně. Jen kuchařky byly hezčí. K přidání často nebylo. A k obědu byly balíčky. Ty raději nebudu moc komentovat. I když je to takový standard, když člověk jede na ryby. Koupí si bagetu na benzince a nějakou tyčku...

Na závěr velmi důležité poděkování sponzorům. Nejhlavnější jsou Český rybářský svaz, z.s. a Moravský rybářský svaz, z.s. - bez jejich finanční podpory by to nešlo. Děkujeme.

Za Český rybářský svaz děkujeme našemu národnímu týmu za skvělou reprezentaci a dosažení výborného čtvrtého místa na mistrovství světa ve Francii. Díky za vaši tvrdou práci a nasazení.

Česká reprezentace v muškaření, za ČRS Lukáš Mareš, Jitka Chybová