Navštívili jsme pstruží líheň Bělá, která patří MO ČRS Domašov nad Bystřicí. Líheň leží v hlubokém údolí řeky Bystřice a produkuje násady lososovitých ryb pro Moravskoslezský ÚS, přičemž stěžejní část produkce tvoří pstruh obecný, kterého zde každý rok vyprodukují stovky tisíc kusů v různých věkových stádiích. Dále se zde zabývají produkcí desítek tisíc lipanů a pstruhů duhových.
Ráno byl vzduch chladný a voněl podzimem. Sluníčko se snažilo roztrhat mlžný závoj, ale pracovníci líhně již spouštěli sádku s generačními rybami. Jikernačky s bříšky plnými jiker byly viditelně nervózní, když začala hladina klesat, ale jejich napětí netrvalo dlouho - hbité saky na dlouhé násadě učinily přítrž jejich čekání – rychlý pohmat, zkouška ovulace a už byly v té či oné kádi. O sádku dále již bylo patrné, že pstruží mlíčáci jsou připraveni ke tření, řada kropenatých krasavců s hákovitě zahnutými čelistmi měla na hřbetech šrámy od ostrých zubů svých soků v lásce. Také jejich zbarvení nenechalo nikoho na pochybách, že jsou ve svatebním. Voda stříkala na všechny strany, mlíčáci zkoušeli možné i nemožné, ale za chvilku i je dohnala sakovina a šup do kádě.
Tak, teď si dají kropenatí pašáci chvilinku pohov. Do vaničky jde anestetikum, pro uklidnění generaček a abychom zabránili zranění ryb při manipulaci během výtěru. Už se zdá, že jsou jikernačky připravené a proto jdeme na to. Pozor, jen uspání stačit nebude – každou rybu čeká pečlivá závěrečná prohlídka a posouzení celkového stavu. Kontrolou neprojde zdaleka každý, bereme jenom ty nejlepší - degenerované ryby jsou nemilosrdně vyřazeny z chovu.
Pak už pod rukama zkušených líhňařů proudí jásavě oranžové jikry do připravených, pečlivě osušených nádob. Připomínají šňůry dokonalých perel, ve kterých je skryt zárodek života dalších pstružích generací.
A už se na ně snáší sněhobílé mlíčí, přidává se voda, ruce líhňaře s otcovskou láskou mísí jikry s mlíčím. Potom už se jikry uloží k odpočinku v šeru líhně, ze kterého se za několik měsíců probudí krásní pstruží junáci s velikým žloutkovým váčkem a roztomilými černými kukadly.
No musíme uznat, že místní tým je sehraný a práce jim jde od ruky. Však také za tím stojí mnoho let tvrdé práce, zkoumání a rozhovorů s generacemi líhňařů, kteří nás již předešli na cestě k bráně, u které sedí sv. Petr.
Výsledek stojí za to, oplozenost je skoro 100 %, bílé jikry jsou vidět dvě nebo tři. A ty se hbitě vyberou při první přebírce. Tohle bylo na jedničku s hvězdičkou a my se těšíme, až se u vody setkáme s malými pstružími svěřenci!
Za ČRS Pavel Vrána, Lukáš Mareš
